Skoro směšná story - Ned Vizzini

PŮVODNÍ NÁZEV: It's Kind of Funny Story
PŘEKLADATEL/KA: Markéta Polochová
ŽÁNR: Světová literatura
NAKLADATELSTVÍ: Větrné Mlýny
ROK VYDÁNÍ ( v ČR ): 2015
POČET STRAN: 432
VAZBA: brožovaná (paperback)


Děj:

Craig je na první pohled úspěšný ve všem, co dělá. Dostal se na gymnázium, kam chodí jen ti nejnadanější studenti a má tam nadprůměrné výsledky. Přesto ho něco trápí. Má jenom 93 bodů ze 100 a nemá tolik volnočasových aktivit, které by si mohl zapsat do přihlášky na vysokou jako někteří jeho spolužáci. Navíc je tajně zamilovaný do holky svého nejlepšího kamaráda Aarona, který si jen tak proplouvá životem a vše mu vychází. Craig dochází na sezení k psycholožce, ale jednoho dne cítí, že je toho na něj moc a rozhodne se skočit z Brooklynského mostu.




Můj názor na knihu:

Jednoho dne, kdy jsem tradičně prokrastinovala, jsem si řekla, že to chce nějaký krátký zajímavý film. Po dlouhém hledání jsem našla film It's Kind of Funny Story. Film byl úžasný a i přes to, že trval pouhou hodinu a půl, udělal na mně obrovský dojem. Pár dní po shlédnutí jsem zjistila, že existuje i kniha a hned věděla jsem, že ji musím mít.

Kniha je částečně autobiografickým dílem Neda Vizziniho, který již od dětství trpěl depresemi a sám na klinice strávil pár dní. Toto dílo napsal krátce po jeho propuštění. Tehdy byl stále ještě teenager a myslím, že je zde zachycena naděje z toho, že teď bude vše lepší. Ned Vizzini se oženil, měl syna a vše se zdálo normální. Bohužel, nakonec svůj boj s depresí prohrál a ve věku 32 let spáchal sebevraždu.

Pokud se nedostanu na dobrou vysokou, nenajdu si manželku, nezaložím si rodinu... takhle nějak začíná kniha plná depresí, neočekávaného přátelství a dokonce i lásky. Co musím zdůraznit, jsou skvěle popsané pocity při depresi, je vidět, že autor opravdu ví, o čem mluví. Nemyslete si, ale že knížka byla depresivní, právě naopak. Nejednou jsem se zasmála u Craigových úvah.
"Co ho tolik trápilo? Kdo jako dítě nepřemýšlel o sebevraždě? Jak můžete vyrůst v tomhle světě a nepomyslet na ni? Myslím, že skutečně nežijete, dokud nepřemýšlíte o sebevraždě. Je myslím fajn mít možnost resetu, jako u počítačové hry, začít znovu a zkusit to jinak."


Kniha je idealistická a někomu může připadat až naivní. Vztahy mezi pacienty nebyly nijak extra vyhrocené a celá klinika působila takovým pohodovým dojmem. Zkrátka místo, kam si jdete na pár dní odpočinout, zauvažovat o životě, najít si pár kamarádů a hlavně brát předepsané léky. V knížce "všichni něco berou", jako kdyby prášky měly být zaručeným receptem na štěstí.

Děj se odehrává v průběhu 6 dní, během kterých ale vzpomínáme na Craigovo dětství a dospívání. Jak se dozvídáme, Craig má ideální rodiče, kteří ho ve všem podporují. Mně se tak ale nejevili. Hlavně Craigův otec mi přišel... jak to říct... umělý? Nebo možná jenom příliš pracoval a na Craiga mu nezbývalo příliš času. Zkrátka popisem rodiny se autor nijak extra nezabýval a soustředil se hlavně na pocity deprese a pacienty léčebny. Každopádně kdykoliv Craig vzpomínal, tak z rodičů to byla právě jeho matka, která tam pro něj vždy byla.

Craig si na klinice hledal nové přátele až překvapivě snadno. Chvílemi to dokonce vypadalo, že vzniklá přátelství budou na celý život. Craig se snažil ostatním pomáhat a dělat jim radost. Hrozně mě bavilo, jak byly postavy popsané, jejich problémy i chování vůči ostatním na klinice. Z čehož často vyplývali komické situace, které knihu odlehčily.

Jelikož se jedná o YA, nesmí tam chybět nějaký ten milostný problém. Překvapivě mě v ději vůbec nerušil. Nebyl to takový ten otravný typ, ale téma lásky bylo do děje nenásilně zakomponováno.



Shrnutí:

I přes to, že knížka se řadí mezi YA, rozhodně se o ní nedá říct, že je tuctová. Knížka ve mně vyvolala hromadu pocitů a i když je celá o klinické depresi, je plná naděje a poukazuje na to, že nic není jen černé, a že na všem se dá najít něco pozitivního. Knížka se četla neskutečně rychle a 432 stránek jsem přečetla za pouhé dva dny. Jistě za to mohl i menší formát, který se hodí i na cestování a vejde se do každé tašky nebo kabelky, takže jsem mohla mít knížku stále po ruce. (Jak můžete vidět i na fotce z instagramu, kterou jsem vyfotila během hodiny fyziky). Jsem jenom smutná, že o knížce moc lidí neví, protože je opravdu skvělá.


Obálka:

Co se týká obálky... nejsem si úplně jistá, co tím chtěl autor říct. Kluk s foťákem se k příběhu z psychiatrické kliniky příliš nehodí. Jediné vysvětlení, co mě napadá je, že se jedná o jistý symbol autobiografického románu. Kniha je rozdělena na části, které se dále dělí na kapitoly. Styl je jednoduchý, černobílý a v tomto případě platí, že v jednoduchosti je krása. Proto dávám obálce 4 z 5 hvězdiček.




Hodnocení knihy:


Za možnost přečtení děkuji nakladatelství Větrné mlýny.

Žádné komentáře:

Okomentovat


© Nacházíte se na Fandom before blood CZ.
Úpravu šablony provedla Lucy Lillianne. Titulní obrázek vytvořila Fandom before blood CZ.
Optimalizováno pro Firefox.