Než jsem tě poznala - Jojo Moyesová

Mám sto sedmnáct dnů, během nichž musím Willa Traynora přesvědčit, že má proč žít.


PŮVODNÍ NÁZEV: Me Before You
PŘEKLADATEL/KA: Lucie Mikolajková
NAKLADATELSTVÍ: Ikar
ROK VYDÁNÍ ( v ČR ): 2013
POČET STRAN: 407
VAZBA: pevná (hardback) s přebalem



Anotace: 

Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud. 
Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivního Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise… 
Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje.

Můj názor na knihu:

Louisa žije v rodinném domku s rodiči, sestrou a malým synovcem. Poté, co je vyhozena ze svého zaměstnání, skončí na Úřadu práce. Najít ji práci ale není vůbec lehké. Nemá žádné zkušenosti a vhodné pracovní nabídky jí moc nesedí. Jednoho dne se objeví nová nabídka 'Péče a dělání společnosti postiženému muži' po dobu šesti měsíců. Louisa toto místo i přes její obavy a nezkušenost dostane. Tak začne příběh plný humoru, obav, snahy a prožívání života naplno.

Will je ze začátku nepřístupný a Louisa neví, jak prolomit bariéru, která mezi nimi je. Na začátku se Will sice choval jako pitomec, ale vážně se mi to líbilo (jo, prostě moje logika...), jasně nebylo to od něj zrovna dvakrát hezké, ale mám pocit, že to mě hodně připoutalo ke knížce, chtěla jsem zkrátka vědět, co bude dál. Jednoho dne se jí úplnou náhodou povede tu bariéru prolomit a s Willem se naučí jistému soužití a postupně se z nich stanou přátelé. Lou se dozví, že Will chce po půl roce odjet do Švýcarska a tam spáchat asistovanou sebevraždu. Neví, jak Willa přesvědčit aby to nedělal. Její sestra přijde s nápadem, aby mu ukázala, že má proč žít a to, že je na vozíčku ještě neznamená, že si nemůže užívat života. Lou vypracuje plán na celých šest měsíců, kdy s Willem jezdí na různé výlety od koncertů až po dostihy. 

Will chce, aby se Lou pohnula z místa, protože město, kde žijí je místo, kam lidé jezdí umřít a nikdo zde nemůže být šťasný. Lou díky němu začne více číst. Will jí pustí její první film s titulky, protože i přes to, že je jí 25, nikdy žádný neviděla. Jezdí na různé výlety, které se ne vždy povedou podle jejich představ, přece jen Will je na vozíku a tak manipulace s ním není úplně lehká.

Lou má přítele Patricka, který je posedlý cvičením, doslova. Čas spolu tráví většinou na závodní dráze, kde Lou sleduje Patricka běhat, protože ona na běhání moc není. Patrick mi přišel jako neskutečný pitomec, který na nikoho nebral ohledy. Měl sice pár chvilek, kdy se choval mile (jednou nebo dvakrát), ale to moc dlouho nevydrželo a vrátil se do svého nesnesitelného režimu. Nejvíce mě, ale naštvalo, to co udělal na konci...

Postavy v knize byly skvěle popsané. Snad všechny postavy se změnily, ať už více či méně. Willem jsem byla naprosto uchvácena, ale na druhou stranu mě i rozčiloval. Lou stále opakoval, že musí prožít svůj život naplno, ale sám ze začátku ani nevylézal z pokoje. Chápala jsem ho, ale i tak mě s tím štval.
„Máš jenom jeden život. Je to vlastně tvoje povinnost, prožít ho co možná naplno.“ - Will Traynor
Pro Louisu je charakteristický extravagantní styl oblékání. Jejím nejoblíbenějším oblečením v dětství byly 'čmeláčí' punčochy. Zkrátka černé a žluté pruhy. Na začátku je často označována za 'ne příliš chytrou'. Nedá se říct. že by se to příliš změnilo, ale díky její laskavé a obětavé povaze jsem si toho příliš nevšímala. Bylo mi jí hrozně líto, když jí na začátku rodiče (hlavně otec) stále připomínali, že je k ničemu.



Shrnutí:
Abych pravdu řekla, čekala jsem, že to bude taková milá, klidná, odpočinková knížka, která mě možná nebude úplně bavit. Poslední dobou jsem četla hlavně kratší knížky, protože na čtení nebylo moc času a když byl čas, nebyla nálada. Celkem jsem se děsila, že knížku budu číst nekonečně dlouho. Moje obavy byly pryč hned po prvních dvaceti stránkách. Vůbec jsem nečekala, že mě kniha tak pohltí a nebyla jsem schopná se od ní odtrhnout.

„Některý chyby... mají prostě větší důsledky než jiný.“ Will Traynor

Obálka:

U nás si můžete vybrat dokonce ze třech různých obálek.
První obálka je hardbacková a druhá paperbacková. Musím říct, že se mi líbí obě, každá má něco do sebe.


Třetí obálka je filmový paperback. I ten se mi líbí, ale přece jenom, já na ty filmové obálky moc nejsem. 

Kterou máte doma, nebo se Vám líbí nejvíce?

Obálky v dalších zemích:




 Z těchto obálek se mi nejvíce líbí francouzská (3.).


Hodnocení knihy:

Film:

Už asi 2 týdny v kinech běží film natočený právě podle knižní předlohy. Už jsem na něm byla, takže se můžete těšit na Knihu vs. Film. 


Závěr celé recenze? Vy si knihu rozhodně musíte přečíst, a co se týká mě, určitě to nebyla poslední knížka od Jojo Moyesové, kterou jsem si přečetla.

Snad jsem udělala radost těm, kteří si psali o delší recenze. :D 

Žádné komentáře:

Okomentovat


© Nacházíte se na Fandom before blood CZ.
Úpravu šablony provedla Lucy Lillianne. Titulní obrázek vytvořila Fandom before blood CZ.
Optimalizováno pro Firefox.